Analýza: Most nebo pilíř

V článku "Role Analýzy v dějinách Lidstva" jsem napsal, že Analýza je Most mezi stavem přítomným a stavem žádoucím. Mirek BEN mi na to opáčil, že Analýza je spíš Pilířem toho mostu, po kterém se lehčeji přejde k novému stavu. Okamžitě jsem souhlasil. Protože existují kontexty, ve kterých to tak prostě je. Ale: ony existují i kontexty ve kterých daleko lépe sedí tvrzení, že Analýza je přímo tím Mostem. Takže Analýza je Most a zároveň Pilíř toho Mostu. To zní jako pěkná ptákovina. Pojďme si tento problém objasnit.

Může Něco být něčím a zároveň i něčím jiným? A to i mimo kvantovou fyziku? Může. Je to věc kontextu, ve kterém to Něco posuzujeme. V jednom kontextu je ono něčím a v jiném kontextu je něčím jiným. Jeden se na to dívá v prvním kontextu a druhý se na to samé dívá ve druhém kontextu. Koukají na to současně, a tak ta věc (Něco) je současně něco i něco jiného. Ale: pro dva různé pozorovatele a proto, že každý z nich věc hodnotí v jiném kontextu!

Jak častá situace v rodině, v byznysu, politice, a v životě vůbec. A taky zdroj neshod, hádek, rivality, a spousty promrhané energie na domluvu, jak to vlastně doopravdy je. K té většinou nedochází. Pouze je dosažen stav, že jedna ze stran konfliktu se podřídí názoru té druhé, zdůvodní si to svojí rozumností nebo nějakým společným prospěchem, ale svoje přesvědčení neopustí! Jen je tají a skrývá. Bohužel to dost často někde vyplave a máme další konfliktní situaci, jejíž příčiny se těžko dohledávají a konflikty tak postupně a přirozeně rostou.

Při tom řešení je jednoduché. Jestliže já tvrdím, že Analýza je Most, a BEN tvrdí, že Analýza je jen Pilíř toho mostu, stačí se zeptat: V jakém kontextu to hodnotím já a v jakém kontextu to hodnotí BEN.

Já to hodnotím v kontextu svého příměru "přes řeku podmínek, důsledků a neočekávaností, ve které je navíc dost silný proud…, který nás strhává jinam, než jsme chtěli dojít". Je to kontext pohledu z nadhledu (vynechává detaily a jde jen po jakýchsi celcích, nikoli po jejich částech). Můj kontext tedy obsahuje pouze objekty: "Současný stav", "Žádoucí stav", "Řeka podmínek, důsledků a neočekávaností", při čemž jedinou charakteristikou posledního je "se silným proudem".

Mirek BEN naopak hodnotí situaci podstatně detailněji, jeho kontext je mnohem bohatší. Kromě mých tří objektů v něm figurují ještě objekty: "Existující SW systémy", "Zákazník", jehož důležitou charakteristikou je "Připravenost na změnu", "Vedení projektu", "Okolí realizace změny" a asi i další.

Není tedy divu, že Analýza se v rámci toho bohatšího kontextu nedá hodnotit jako Most ze Současnosti do Kýžené Budoucnosti, ale jen jako Pilíř tohoto Mostu. Ten Most, v podrobném BENově kontextu, je podpírán ještě řadou dalších pilířů, jako jsou: Umění řídit projekty, Schopnost připravit Zákazníka na změnu, Schopnost začlenit nový systém do existujících SW systémů, Schopnost odolat neblahým vlivům okolí realizace změny, Schopnost navrhnout řešení, abychom se do kýžené budoucnosti dostali, Schopnost realizovat toto řešení…

To, co jsem vám zde právě předvedl, je "analýza problému". Rozebrání situace, na základě kterého vyplyne na povrch, co se vlastně ve skutečnosti děje. A taky se vynoří možná řešení dané situace.

Zároveň na tomto případu přímo vidíme užitečnost Analýzy jako Mostu mezi stavem současným a stavem žádoucím. Bez této, právě představené, analýzy bychom se s Mirkem mohli dohadovat zda "je to most" nebo "je to pilíř", čas by utíkal, a my bychom nic nepublikovali. Podobně to chodí ve vašich byznysech, firmách či různých institucích. Akorát většinou s horšími následky.

Vynořil se nám tady obecný princip: Hodnotící soud sám o sobě je k ničemu. Hodnotící soud by vždycky měl být vysloven v rámci určitého, posluchači toho soudu sdíleného a porozuměného, kontextu.

Častokrát jsem ve svých poradenských zásazích pokládal otázku: "Co je důležitější – tvrzení, že něco je něčím, nebo kontext tohoto tvrzení?" A mnohokrát jsem dostal odpověď: "No jasně – to tvrzení". Zkušenost tedy říká: "Problém Mostu a Pilíře", ačkoli je celkem banální a vypadá jako trivialita, je docela zásadní, a často je neznalost jeho řešení příčinou různých neúspěchů. A co nám v jeho porozumění pomohlo? Analýza! Dá se říci, že Analýza je jedním z nejdůležitějších poznávacích nástrojů.

Již jsme si řekli, že Analýza je rozbor. Avšak, samozřejmě, ne jenom rozbor. Když něco rozebereme a necháme tak (rozebrané), většinou nám to moc nepomůže. Abychom v závěru Analýzy podali nějaký užitečný výsledek, musíme to "rozebrané" nějak složit do něčeho jiného, co bude představovat ten výsledek. A to je právě to, co způsobuje, že se pak dá "jako po mostě" přejít ze břehu stávajícího stavu na druhý břeh – do žádoucího stavu.

Poslední poznámka ještě ke dvěma představeným kontextům – mému "nadhledovému" a Mirkovu "detailnějšímu". Může nás napadnout otázka: "který je správnější?" Nebo chytřejší otázka: "který je v dané situaci správnější?" Jsem přesvědčen, že to není dobrá otázka. Kontexty prostě jsou a v těchto kontextech si můžeme vybrat, ve kterém že budeme danou situaci hodnotit. Otázka může jedině být, zda vybraný kontext je relevantní pro náš účel, pro který provádíme hodnocení. Není tedy správných nebo špatných kontextů. Oba dva zde prezentované mají svoji relevanci. Ten "nadhledový" je vhodný pro obecné úvahy a hledání principů, které vymezují rozumné hrací hřiště pro zkoumání konkrétních užitečností. Ten "detailní" je výhodný při hledání konkrétních řešení či výsledků na onom rozumném hracím hřišti.

Většinou lidé s kontexty explicitně nepracují. Předpokládají je intuitivně a jsou přesvědčeni, že "když já věc vidím v určitém kontextu, tak ti druzí ji přece vidí v tomtéž kontextu!" To je bohužel omyl. Jeho možné odstranění jsme si zde ukázali. S kontexty se dá pracovat explicitně a efektivně. Přináší to dobré výsledky. Koho by to víc zajímalo, musí si počkat na nějaké články v budoucnu. Pokusím se tam vysvětlit můj princip See-Recognize-Organize-Do. To nebude v takto krátkém formátu našich miničlánků snadné.

Zdenko Staníček (STA)
červenec, 2026